Před jarními prázdninami jsme se zúčastnili exkurze v rámci výuky češtiny. Společně jsme navštívili broumovský benediktínský klášter, kde jsme se zúčastnili vzdělávacího programu SKRIPTORIUM. Časně ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží. Mnozí z nás již ráno nemohli dospat, všichni dorazili včas, dokonce i pan učitel a paní učitelka. Po dvou a půl hodinové cestě jsme dorazili na broumovské nádraží a vydali se přes Mírové náměstí ke klášteru, který jsme viděli již z dálky z vlaku. V klášteře jsme nejprve navštívili knihovnu s velmi starými a vzácnými knížkami. Mají jich tam, že bychom je nepřečetli ani do deváté třídy. Dříve jich tam bylo až skoro sedmdesát tisíc a mezi nimi i největší skvost „Ďáblova bible“, kterou bohužel teď můžeme vídat už jenom v muzeu ve Švédsku. Po prohlídce knihovny jsme si vyprávěli s paní lektorkou, co to vlastně skriptorium vůbec je, jak se dříve musely knížky složitě ručně opisovat a jak z toho mnichy bolely ručičky, zrovna jako nás při diktátech. Úleva přišla až s vynálezem knihtisku. Také nás seznámila s výrobou inkoustů a barev a s prací iluminátorů, kteří ke knížkám kreslili obrázky a ozdobné iniciály. Nejvíce se nám ale líbila dílna, kde jsme si sami mohli vyrobit vlastní barvy. Na chvíli jsme se proměnili ve skutečné alchymisty a iluminátory a z vaječných žloutků, přírodních barev a octu jsme zkoušeli míchat různé odstíny. Také jsme zkoušeli přidávat arabskou gumu, která pomáhá barvy lépe uchovávat. Když byly barvy připravené, zkoušeli jsme si u prastarých písařských stolů husím brkem překreslovat herbář. Znalost rostlin a opisování herbářů bylo důležitou písařskou činností dávných mnichů. Někteří z nás také zkoušeli napodobit staré písmo, které se tomu dnešnímu ovšem podobá jenom velmi málo. S úlevou jsme si říkali, že je strašně fajn, že máme písmo jednoduché a můžeme psát klasickým perem s náplní inkoustu v uzavřené tubičce. Dřívější pisatelé to neměli vůbec jednoduché. Protože bylo krásné počasí, prohlédli jsme si také rozlehlé klášterní zahrady, kde nás nejvíce okouzlil kuželník z 19. století. A my si mysleli, že bowling je vynález naší doby… to určitě. Také nás zaujala klášterní kavárna, kde jsme si mohli nakoupit suvenýry na památku a drobné dárečky pro rodiče, babičky a dědečky nebo sourozence. Protože nám vyhládlo, stavili jsme se na náměstí na chlebíčky a pak už pospíchali na vlak. Na nádraží nás čekali rodiče a my jsme se rozeběhli na jarní prázdniny. Ale už se zase těšíme na další cesty…

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 3. C