Třídy

V rámci výuky přírodovědy jsme se zúčastnili projektového dne, který byl zaměřený na výuku o půdě. Zábavnou a hravou formou ve třídě i venku na školní zahradě jsme se dověděli spoustu nových informací o důležitosti půdy pro člověka a pro život na Zemi, ale také spoustu užitečných věcí o její ochraně, úrodnosti a o zemědělství.

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Poslední březnový pátek jsme se vydali na neobvyklou cestu za poznáním. Brzy ráno jsme se společně s kamarády ze 4. B sešli před školou a nádherným autobusem společnosti Casia jsme vyrazili do moravské metropole Olomouce. Od Tržnice jsme prošli přes Bezručovy sady do staré tereziánské Korunní pevnosti, kde nás čekal hlavní program exkurze. Dnes už pevnost dávno neslouží k obraně města a celé Hané, ale patří Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, která ji přebudovala v Pevnost poznání. V rozlehlé budově se nacházejí různé expozice. My jsme začali hned v přízemí prohlídkou historické části, která nám ukázala, jak pevnost vypadala v době svého vzniku a jaký měla úkol. Dozvěděli jsme se, že pevnost nebránila město samostatně, ale byla posílena 22 tzv. forty, později byly dostavěny i železniční forty, které chránily olomoucké nádraží a přístupové cesty po železnici. V této sekci jsme si mohli prohlédnou různé zbraně, minérské chodby, ale také vyzkoušet dobové uniformy a oblečení. V další části jsme nahlédli do lidského mozku a smyslů. Velkou cévou jsme jako proudící krev mohli vběhnout přímo do centra nervového systému – do mozku. Dále jsme se seznámili se sluchem a zrakem, ale také s šířením vln, světla a s rovnovážným ústrojím našeho těla. Ve třetí sekci se z nás stali malí přírodovědci. Prohlédli jsme si zde svět pod mikroskopem, různé rostlinky a živočichy v akváriích. Velmi nás zaujala expozice věnovaná světlu, vesmíru a hlavně planetárium, kde jsme shlédli prohlídku Sluneční soustavy. Mohli jsme si vyzkoušet, jak by byla těžká krabice pomerančového džusu na různých planetách a na Slunci, ale také jsme se mohli zvážit například na Marsu nebo na Jupiteru. Nakonec si pro nás slečny lektorky připravily zajímavý program, kde jsme podle zásad urbanistiky budovali město podle našich představ. Celá výstava byla interaktivní, takže nejenom, že jsme vše mohli vidět, ale zároveň jsem vše mohli vyzkoušet a pomocí různých šoupátek a hejbátek vše také ovládat. Po prohlídce pevnosti jsme se vydali do historického centra města, kde jsme viděli barokní kašny a morový sloup Nejsvětější trojice na Horním náměstí, které jsou zapsané na seznamu UNESCO. Dalším skvostem města jsou proslulé Olomoucké tvarůžky alias tvargle. Navštívili jsme jejich prodejnu a vezli si domů voňavý suvenýr. Takže nás maminky a tatínkové po návratu rádi viděli, ale také cítili.

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Podle kalendáře je druhý jarní den, ale sluníčko krásně svítí a hřeje a my se vydáváme na výtvarku do městského parku, jestli náhodou nenarazíme na první jarní kytičky. A přece! Jen jsme prolezli roštím vedle chodníku, rozevřela se před námi louka posetá sněženkami a bledulkami. Byl to nádherný pohled a ve vzduchu už bylo cítit opravdové jaro. Každý jsme si našli své klidné místečko a s podložkou, papírem a tužkou jsme se pustili do kresby. Povedla se nám opravdu pěkná díla. Někteří z nás se pokusili na papíře zachytit vedle bledulí i první včely, které také teplé paprsky vytáhly už z úlů.

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Stále vymýšlíme jak se zabavit o přestávkách, a tak nás napadlo vyrobit si vlastní stolní hry. Byla to fuška, ale zvládli jsme to na jedničku a teď můžeme o přestávkách svádět napínavé souboje v dámě a upravené verzi člověče nezlob se. Jednoho dne jsme se všichni sešli v dílnách a začali s výrobou. Nejprve jsme si museli dřevo pořádně rozměřit a pak podle hesla „dvakrát měř a jednou řež“ také nařezat. Dál jsme se chopili rašplí a šmirglu a nařezané hranolky přesných rozměrů 60 mm začali pečlivě opracovávat a dávat jim postupně tvar hracích figurek, kostek a žetonů. Nakonec jsme vzali bravy a štětce a všechny výrobky natřeli do krásných barev. Práce nás nejenom bavila, ale také jsme se naučili spoustu nových dovedností, které se nám budou určitě jednou hodit.

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

V adventním čase jsme se také podívali do Ratibořic, kde jsme se dověděli, jak dříve slavili advent a vánoce na zámku, ale také obyčejní lidé v podzámčí. Na zámku nás přijala služebná Poldi a postupně nás provedla celým zámkem, kde jsme se setkali s důstojným panem farářem, který nám vysvětlil, proč se na Vánoce používá při mších fialová barva. Mohli jsme se s panem správcem podívat na přípravu štědrovečerní hostiny, s kuchařkami péct vánočku, s panským synem prohlédnou cizokrajné ovoce, jako jsou mandarinky, ananasy, datle a fíky a s paní kněžnou se podívat na absolutní novinku dovezenou až z dalekého Tyrolska – ozdobený vánoční stromeček. Ve mlýně a na Starém bělidle jsme se seznámili se zvyky obyčejných a chudých lidí. Mlynářovic děti nám zazpívaly koledy a ukázaly lidové tance. Nakonec jsme zavítali na jarmark, kde jsme si mohli koupit čaj, trdelník a nějaké ty sladkosti nebo drobnosti na krk. Na jarmarku jsme také viděli pěvecké vystoupení a zpívání koled a také nám paní mlynářka přečetla krásnou pohádku o ježíškovi a seznámila nás s pověstí o pečení vánočky.

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Letošní zima je na sněhovou nadílku opravdu štědrá a nás nechává pohled na zasněženou krajinu kolem školy v klidu. Tak jsme jednoho lednového dne vzali pekáče a vydali se bobovat. Jezdilo to náramně, dokonce jsme uspořádali závody komu to z kopce sviští nejrychleji. Vyhráli jsme úplně všichni, protože jsme se náramně vyřádili a nasmáli.

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Začátkem prosince jsme si všichni mohli vyzkoušet foukání kouliček ze skla a zároveň jsme si je mohli ozdobit a odnést jako vánoční dáreček. Na chvíli se z nás stali mistři skláři a kreslíři. Ale nemyslete si, není to žádná legrace pracovat nad plamenem, který má obrovskou teplotu a do toho z plných plic foukat do dlouhé trubice a vyfouknout krásnou a souměrnou kouličku. Nesmí se fouknout ani moc ani málo, zkrátka jen tak akorát. Kdo nechtěl foukat, mohl si vyrobit skleněný rampouch, což bylo snad ještě složitější.

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Back to top